Muzeum čokolády

BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY...

Když dva dělají totéž, není to totéž... To platí o dvou muzeích čokolády, která se nacházejí kousek od sebe blízko Staroměstského náměstí. O muzeu čokoládových obrazů jsme reportáž točili na jaře. Sídlí v Týnské uličce a představuje obrazy malované roztavenou čokoládou, na panelech pak seznamuje návštěvníky se způsobem sklizně kakaových bobů, jejich sušením a následném zpracování.

Nové Muzeum čokolády v Celetné ulici se zaměřilo hlavně na představení historie pití čokolády, lahodného mayského hořkého nápoje, který se postupně vypracoval až na většinou lidí milované tabulky ztuhlé vynikající hmoty. Kromě muzea je další částí obchod s čokoládovými pralinkami, a také výrobnou kyselých ovocných bonbónů. Okukující zástupy lidí prozrazují, jak zajímavá je to podívaná.

Protože tvůrcem muzea je česko-belgický manželský pár, pochopitelně se zaměřil hlavně na představení proslulých belgických pralinek. My jsme si zvykli nazývat pralinkami pouze kopečky plněné rumem, ale slovo pralinka obecně je odvozeno od francouzského praline , které označuje jakýkoli čokoládový bonbon, většinou s náplní. V místní prodejně si můžete prohlédnout tolik rozličných pralinek s nejrůznějšími chutěmi, že vám jde z toho hlava kolem.

Tyto dobrůtky vymýšlí čokolatiér Dominique Persoon, jenž se pouští do odvážných chuťových kombinací. Do čokolády přidává různé octy, olivy, sýr, koření, cibulové aroma apod. Výsledný dojem v chuťových pohárcích je pak velmi zajímavý. Dominique také vynalezl přístroj na šňupání kakaového prášku, čokoládovou rtěnku a barvu na tělo. Jeho kolega pan Linskens se zase specializuje na výrobu čokolády pro diabetiky. Svůj bonbón si tam zkrátka najde úplně každý.

Skvělá je také část největší sbírky obalů od čokolád na světě, patřící českému sběrateli panu Krámskému. Nudit se tu určitě nebudete...

Text: Hana Skálová