Chorea Historica

BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY...

Prohlédněte si naši FOTOGALERII z místa...

Chorea Historica je parta sympatických mladých lidí, které spojuje jejich koníček – historický tanec. A protože je vede náročná umělecká vedoucí, docentka Eva Kroschlová, i jejich vlastní píle a touha po prožití tanců až k jejich dokonalosti, předvádějí výkon vskutku profesionální.

Opravdovou výhrou je pro soubor prý jeho mužské osazenstvo. Ne, že by dámy byly v tanci horší, ale obecně platí, že sehnat zapáleného a mužného tanečníka, ochotného tančit složitá pánská sóla historických tanců, se rovná téměř zázraku. A tady jich mají k dispozici hned pět!

Pokud vás reportáž zaujala a rádi byste zašli na některé z vystoupení souboru, máte příležitost již dnes, tj. 30.8.2009, odpoledne: v 16 hodin v Letohrádku Hvězda zatančí Chorea Historica program, který připravila z renesančních tanců pod názvem Amor Mio aneb jak se v tanci dorozumět vějířem. Amor vás při tom všem bude provázet na každém kroku – tance z repertoáru proslulých renesančních tanečních mistrů F. Carosa a C. Negriho jsou bez výjimky právě o lásce.

„Většina tanců představuje klasický „plesový“ repertoár, který se tančil na konci 16. století. Jejich dnešní podoba vychází z poctivé rekonstrukce originálně zapsaných tanců, snažíme se ji ovšem oživit nejen živelným provedením, ale také příběhem vyprávěným dobovými doplňky – vějíři.“ Říká Kateřina Doležalová, členka souboru, spolu s Vladimírem Kočím autorka námětu a režie.

Nejstarší doložené užívání vějíře pochází již ze starého Egypta. Tehdy byly vějíře zhotoveny z pštrosích per. V průběhu věků se podoba vějířů měnila, rozkládací vějíře tak, jak je známe dnes, jsou doloženy již v 16. století. V té době prý také vznikla symbolická řeč vějíře – tato mluva měla několik desítek přesně daných gest, kterými bylo možné vyjádřit mnohé.

Zde je malá ukázka z vějířového slovníku:
Jsem nedočkavá: Zasažení nějakého předmětu vějířem.
Mé srdce patří vám: Darování vějíře pánovi.
Následujte mne: Vějíř v pravé ruce před tváří.
Musíme se vidět o samotě!: Upuštění vějíře na zem.
Chci se zadat, jsem volná: Nese zavřený vějíř zavěšený na pravé (levé) ruce.
Nezapomeňte na mne!: Vějíř za hlavou
Přijďte si se mnou promluvit: Nesení otevřeného vějíře v levé ruce.
Polibte mne!: Položení držadla uzavřeného vějíře na ústa.

Někteří historici ovšem namítají, že vějířová řeč je výmyslem prodejců vějířů v 19. století a tedy vlastně jakýmsi marketingovým tahem viktoriánské doby.

„V našem pořadu jsme chtěli použitím vějířů připomenout jejich dřívější společenskou roli, a zároveň ukázat, že společenský tanec nebyl němým předváděním choreografií, kroků, či tanečních figur, ale živým okamžikem, kdy spolu lidé nejen sdíleli tanec s hudbou, ale především svoji osobní blízkost. Ve společenském tanci je dovoleno s partnery hovořit i gestikulovat, smát se, z tance si na chvíli poodejít či do něj zase později vstoupit,“ přibližuje atmosféru vystoupení Vladimír Kočí. K tanci jim zahraje komorní soubor Musica Bellisima

Data dalších vystoupení souboru Chorea Historica najdete na www.choreahistorica.cz

Text: Jana Resová