Benešova vila

BONUS NAVÍC OD REDAKTORŮ TOULAVÉ KAMERY...

"Vila krásná a sličná" - jak ji označil Karel Čapek, který tu byl se svou chotí, herečkou Olgu Scheinpflugovou, častým hostem - je určitě zajímavým výletním cílem. A když si ji manželé Hana a Edvard Benešovi nechali ve třicátých letech minulého století postavit pro svůj letní odpočinek, nemohli tušit, že se tento dům stane blízkým svědkem mnoha okamžiků pro naši republiku zcela zásadních. Radost při vytváření vily se jistě pojila i s radostí nad rozvojem První republiky, jíž Beneš i coby žák T. G. Masaryka pomáhal utvářet. Jistě nerad pak vilu opouštěl když se za války musel uchýlit do britské emigrace.

A nádherný prý byl návrat manželů Benešových po osvobození - nadchlo je jak se v letech jejich nepřítomnosti rozvinul zahradní park, který spoluzakládali. Bohužel jejich poválečná radost netrvala dlouho - události Února 48 změnily jak život republiky, tak jejich osobně. A zase to prožívali i tady ve vile - štastné nadechnutí svobody netrvalo dlouho. I tady ve své pracovně prý prezident Beneš zvažoval jaké kroky republika poté co se zbavila fašistické okupace zvolí. A tady také zažil proměnu, která mu z milované vily udělala zlatou klec - státní bezpečnost ho prý tady velmi hlídala. Gottwaldova vláda měla obavy, aby se ještě nepokusil o další emigracis cílem přesměrovat kormidlo republiky na Západ. Na to už ale nemocný prezident nemohl mít síly: zanedlouho tady umírá a je pohřben v části zahrady, v místě, které si sám zvolil.

Historik Michal Kolář, který měl to štěstí a ve vile coby chlapec pobýval, si živě vybavuje paní Hanu Benešovou, která tu ještě dalších 26 let žila, resp. pobývala tu vždy od jara do Dušiček a na zimu odjížděla do Prahy. Vzpomíná na ni jako na příjemnou, vždy elegantní dámu, ale i na její koláče, které nejednou upekla pro lidi, kteří jí pomáhali např. při údržbě zahrady. I na fotografiích je patrné, jak paní Hana získávala svým šarmem, přívětivostí i lidskou vstřícností prezidentu Benešovi velkou přízeň občanů. Ač ho mnozí - zvláště za války, kdy i svými vystoupeními v BBC z Londýna velmi posiloval naděje národa trpícího fašistickou okupací - velmi respektovali, pravda je, že působil jako člověk tak trochu upjatě a sucharsky. Byť zrovna ti, co ho pamatovali z pobytů ve vile v Sezimově Ústí říkali, že zdání trochu klamalo, že tady hrál tenis, jezdil na lodičce po Lužnici, vlastnoručně s manželkou zahradničil apod. Ale málo platné - charismatu svého předchůdce, prezidenta Masaryka samozřejmě nedosáhl.

A i když historici i česká a německá veřejnost hodnotí jeho poválečná státnická rozhodnutí velmi různě, a nezřídka velmi protichůdně, pravda je, že nelze přehlédnout jeho pozitivní a úspěšné činy při vzniku a rozvoji samostatného československého státu. I to byl jistě důvod proč byla Benešova vila vyhlášena chráněnou památkou a proč je výjimečným místem, kde současné vlády pořádají setkání na nejvyšší úrovni. I když nemenším důvodem je i vila sama o sobě a její skvostné propojení s přírodou. Je skvělé, že se letos v květnu - a vlastně vůbec poprvé ve své historii - vila otevírá mnohem více veřejnosti. Po náročné rekonstrukci se zpřístupňuje nejen vstupní hala a ložnice, v níž E. Beneš zemřel, ale nově i jeho pracovna, jídelna a obytná hala s prosklenými stěnami do zahrady. A ta je opravdu nádherná! S krbem, pohovkou, na níž sedávaly velmi zajímavé návštěvy Benešových, i osobní křeslo - ušák našeho druhého prezidenta.

A zvláště půvabné je místo, kde podle Michala Koláře ráda sedávala paní Hana - parapet u okna, okdud měla před očima diskutéry i nádherný park, který se proměňoval před očima... Při nynější rekonstrukci, která odstranila necitlivé proměny domu za minulého režimu, se exteriér budovy vrátil k půvabu připomínajícímu časy v milované Provence. A při obnově interiérů se postupovalo podle dobových fotografií i vzpomínek pamětníků. A pomohlo i Husitské muzeum v Táboře, které naštěstí bedlivě uchovávalo nábytek a osobní předměty manželů Benešových a nyní je do vily nechalo opět přenést.

Toto muzeum také spravuje Památník E. Beneše, který najdete v těsném sousedství vily. Sem se dostanete také častěji - Benešova vila, ač se nyní veřejnosti otevírá častěji, je přístupná přece jen vzácněji než samotná muzejní expozice. I ta stojí ale určitě za návštěvu. A že láká, potvrzují tisíce návštěvníků, kteří sem stále přicházejí...

Text: Mirka Bezrouková